Historie

Prvním písemným pramenem zmiňujícím Českou Ves je listina z roku 1416 zaznamenávající, že Hynek Mušín postoupil vratislavským biskupům fojtství v Jeseníku a čtyři sousední vesnice.

V následujících desetiletích používali vratislavští biskupové Českou Ves a další osady na středním toku Bělé k odměňování svých věrných a tato zboží tak často měnila své majitele. Někdy při tom byla, podobně jako za Mušínů, úzce svázána s městečkem Jeseník a tamním fojtstvím. Přestože v nedalekých slezských rovinách v té době často zuřily krvavé šarvátky spojené nejprve s vpády husitů a poté s boji stoupenců Jiříka z Poděbrad a jeho nástupcem Vladislava Jagelonského s Matyášem Korvínem, prošla podle všech indicií Česká Ves tímto bouřlivým obdobím bez vážnějších škod. Chudý podhorský kraj se v té chvíli stal výhodou zdejších obyvatel, neboť hordy nájezdníků lákalo především bohatství slezských měst a městeček a nejistá cesta do hor jim zřejmě nestála ani za spížovací výpravu.

Život tehdejších obyvatel České Vsi plynul v těsném sepětí s přírodou a jejími každoročně se opakujícími cykly. Po odeznění prvotní železné a zlaté horečky kraj sice částečně osiřel, ale drtivá většina sedláků, kteří přišli v čase velké kolonizace, v něm zůstala.

Pro středověkou vesnici byla typická snaha o co největší soběstačnost. Potraviny a většinu dalších věcí potřebných ke každodennímu životu si lidé dokázali vyrobit sami. Vedle mlynáře působil ve vsi obvykle i kovář. Prostředníkem mezi vrchností a vesničany byl šoltýs. 

Velkou roli v životě středověkých obyvatel hrálo náboženství. Něděle byla spojena s návštěvou pravidelných bohoslužeb v kostele. Bůh provázel člověka na cestě od narození až do smerti. Velká dětská úmrtnost snižovala průměrný věk, ale pokud člověk překonal její nástrahy a v životě se mu vyhýbala zranění nebo epidemie, mohl se dožít i vysokého věku. Práce v zemědělství byla totiž rozhodně zdravější než dobývání drahých kovů, kde havíři v úzkých štolách rozbíjeli skálu primitivním způsobem za pomocí zahřátí kamene rozděláním ohně a jeho následným prudkým zchlazením vodou. Lidé nestonali, a když ulehli, šlo o něco vážného. Nikoho ani příliš netrápily dnes běžné bolesti zubů, a pokud už k nim došlo, jednalo se obvykle o následek nějakého úrazu nebo vesnické rvačky. Cukr tehdejší obyvatelé Jesenicka vůbec neznali. Sladilo se výjimečně a pouze medem. Nejčastějším nápojem byla voda, které byl všude dostatek. Prakticky v každém selském stavení se pekl chleba, který byl spolu s mlékem a tvarohem nejčastější potravinou. Spotřeba masa kromě měsíců na konci roku nebyla vysoká a v postním období ho nahrazovaly ryby. Člověk také využíval všech darů přírody, které měl k dispozici.

Více informací naleznete v knize 600 let Česká Ves 1416-2016 autorů Pavla Macháčka a Romana Janase, kterou zakoupíte na OÚ v České Vsi.